Život tady a teď

• Těžkosti, úděl, osud
• Změna
• Transformace
• Modlitba

Původně jsem se s vámi chtěla podělit o hluboké a závažné myšlenky, které ve mně zrají už pár týdnů.  Ale víte co? Dnes je tak pěkně, že místo smyslu života a osudu a údělu, chci světu sdělit něco úplně jiného. Je úplně v pořádku hloubat, meditovat, rozvážně uvažovat nad závažným i méně závažným. Je úplně v pořádku hledat myšlenky v knihách moudrých, intuicí dodaných sdělení a symbolů. A také je úplně v pořádku si říct, že v den jako je tento a jistě i mnoho jiných, je úplně a zcela jistě stejně záslužné sednout si do trávy, nedělat vůbec nic, pustit všechny závažné i nezávažné myšlenky pryč a nechávat čas plynout, slunce svítit a zahřívat nás paprsky hřejivého babího léta a užít si to. Protože právě tyhle dny nás mohou pořádně naučit prožívat tady a teď a vnímat přítomnost všemi póry svých těl.

A možná jsem tím mimoděk sama pro sebe a možná i pro někoho dalšího znovu svému já připomněla, že žít tady a teď je odpověď i na závažné nebo nezávažné otázky, které si klademe. Ať už v souvislosti s prosincem 2012, těžkostmi nebo tím, co si prožíváme a řešíme nebo řešit ani vlastně nemůžeme.

Takže v souladu se Zákonem přitažlivosti, Radikálním odpuštěním i dalšími duchovními postupy, které zastávám a používám, chci maximálně prožít, užít si a nabít se energií přítomného okamžiku. Protože tohle je to, co chci žít a čeho chci žít co nejvíc. Nevnímat, co nemám, co mě trápí nebo co či koho postrádám, ale vnímat, že v každém dnu, v každém okamžiku svého života mohu žít či najít kus dnešní chvíle. Klidu, vnitřního a opravdového klidu, pohody, vnímání laskavosti a teploty sluníčka, nádhery a hebkosti trávy, šumění větru a snad i zvonkohry, kterou rozezpívává sebemenší závan. Také ji slyšíte?